můj příběh
Proč jsem nestihl své první závody v kuluristice?
Dnes se podíváme zpátky do minulosti na to, jak jsem se dostal tam, kde jsem.
Mé začátky s cvičením začali ve 13 letech. To jsem se jednoho dne koukl do zrcadla při sprchování a řekl jsem si: „Co je to za odpornou sušku?“ Kritika byla u mě na vysoké úrovni. Vážil jsem cca 60kg.
V té době jsem zažíval plno šikany ze stran učitelů i žáků. Dopodrobna tu nechci zacházet, je to osobní záležitost. Tím jsem si získal plno sebekritiky. A tím dnem to začalo....
Ve škole jsem místo tělocviku chodil do fitka, protože jsem nesnášel kolektivní sporty, kde se musíš spoléhat na ostatní. To bylo pro mě osvobozující :-) Cvičení, makání, tady se můžeš spoléhat jen sám na sebe.
V rodině jsem se dozvěděl, že jsem měl prastrejdu Gustava Frištenského-řecko římského zápasníka. Začal jsem si o něm číst články z roku 1900. Porážel ty největší týpky o 20-30kg těžší než on. Neprohrál z 1000 zápasů ani jeden. To mě fascinovalo a dalo mi to nějakou oporu, že to jde když se chce.
Postupem času mého nepravidelného tréninku, věděl jsem o něm prd jen kdo zvedne tu nejtěžší činku, jsem si k narozkám přál posilovací věž. Přání se mi splnilo a já začal pravidelně cvičit 2hodiny, 3-5x týdně. Postupem času jsem si koupil syrovátku, kreatin a začal užívat. Výsledek nikde po pár měsících.
Asi po 2 letech tréninku doma jsem se přesunul do fitness centra, jelikož mi věž nestačila. Řeknu vám byl jsem jak Alenka v říši divů :-D potřeboval jsem trenéra, aby mi ukázal jak a co cvičit. Projeli jsme 12 cviků, a já byl rozbitej jak cigánský hračky asi týden a půl. Nešlo ani napnout ruku. No šílený.
Během cvičení jsem si kupoval pravidelně časopis Muscle § Fitness jak cvičit a co cvičit. Hltal jsem každý článek nepravdivých informací jak v časopise tak na internetu. Dělal jsem největší nesmysly.
Založil jsem si tréninkový log, kde jsem vkládal pravidelně své tréninky, fotky, dojmy a pojmy z tréninku. Ostatní fandové dávali typy jak a co zlepšit. Neskutečně mě to bavilo a měl jsem velkou sledovanost.
Po asi 3 letech jsem měl velké zdravotní komplikace, z jiných důvodů. Nemohl jsem rok cvičit a sám se z toho dostával min rok. Dost mě to deptalo a má psychika byla nabouraná, že nejde cvičit.
Začal jsem opět od nuly, síla nikde a šlo to hlemíždím tempem. Věřil jsem protože víra umírá jako poslední.
Se spraingem jsme snili o soutěži. Nebo tak, on o tom jen mluvil a já to bral doslova. Samozřejmě, že už jsem nějakou dobu cvičil, ale dost tragicky, neměl jsem v tom žádný systém a hecovali se k větším a větším výkonům. Úplně jsem tím byl pohlcen. Fitko, jídlo, spánek, fitko, jídlo, spánek.
Holt co se nestalo, výhřez plotýnky na 2místech a odklad tréninku na min rok. No asi nemusím vysvětlovat co to bylo za bolest. Ani zavázat tkaničku od bot nešlo natož spát.
Po tom co na mě léky přestaly fungovat jsem si řekl a dost. Jak ses do té prdele dostal, tak se z toho vyhrab tím samým. Následovalo min 6 měsíců protahování a cvičení v sedě nebo v leže než jsem byl opět ready.
Jak už jsem řekl v hlavě jsem měl zúčastnit se soutěže a jak se tam cítíš, co děláš atd. Pro mě jako zakřiklého introverta plného sebekritiky to bylo vzrušující. Překonat velký strach, stoupnout na pódium před stovky lidí, kde se na tebe každej dívá, ty jsi skoro nahej a je tam vedro...Prostě jsem si šel za tím.
Do našeho fitka chodil mistr v kulturistice Jan Páleníček. Cvičit jsem uměl i jíst, ale chyběly mi detaily do soutěže. Na to jsem si netroufl a oslovil jeho. Vše šlo podle plánů. Co řekl to jsem udělal a dostal jsem se z 93kg na 73,5kg soutěžních což znamená 19kg dole za půl roku vysekanej na prach.
Den D jsem si moc neužil a řeknu vám proč. Nezúčastnil jsem se a to z toho důvodu, že jsem tam byl sám bez trenéra. Ležel jsem v šatně mezi ostatníma závodníkama vyklepanej jak ratlík a nevěděl co dělat, samozřejmě pokud máte pár % tuku, tak vám bude zima i když máte mikinu :-D Já idiot neslyšel, že jde naše skupina a ležel jsem dál. Pak jsem šel za rodinou do hlediště a díval se na svou skupinu jak vchází na pódium.Já to nestihl!!! Skoro jsem až brečel a chtěl sem odejít. Tolik jsem tomu dal a navíc jsem nepil víc jak 24h.
Další den byla soutěž na jiném místě a tam už jsem byl připraven , poslouchal vše co se jen šustlo kolem mě. Vyhlásili naší skupinu a šli jsme se připravit. Knedl v krku, 2 dny jsem nepil takže jsem byl takovej dezorinetovanej. Stáli jsme v řadě za sebou a postupně jsme přicházeli na řadu. Teď vyhlásili mě. Černo před očima. Vykročil jsem, naštěstí když si sundám brýle nic nevidím takž jsem měl plusové body :-) , a vše ze mě spadlo. Užil jsem si to naplno, ukázal jsem to na čem jsem makal.
Skončil jsem na posledním místě, to mi v celku bylo jedno. Šlo mi o tu soutěž, postavit se tam v tom nejlepším světle což se mi povedlo.
Po nějaké době jsem si pohrával z myšlenkou jít na další soutěž a skončit na bedně vítězů 1, 2, 3 místo. Čas, zkušenosti, peníze jsem měl a opřel jsem se do toho. Začal jsem více číst o trénincích, jídle a zkoušet. Další sezona o 2 roky později vyšla opět bez úspěchu. Ale měl jsem o něco víc zkušeností.
Začal jsem si dávat otázku. Je to pro mě vhodné? Mám zapotřebí obětovat čas, peníze, spánek soutěžení? Proč jsou ostatní tak velcí a já jak špagát?
Rozhodl jsem se, že opět půjdu a že změním kategorii z kulturistiky na physique i když ostatní říkali, že je to trapošina.
Nějak jsem ani nepřemýšlel, že skončím poslední jak minulé soutěže, prostě jsem to tak nějak cítil že to teď vyjde. A vyšlo z toho krásné druhé a třetí místo v Physique do 178cm.
Za tu dobu jsem získal tolik zkušeností a chci je předat dál. Ano stále je se co učit, to nepopírám. Žádný učený z nebe nespadl.
Tímto bych chtěl říci, že ať už máte cíl jakýkoliv běžte si za ním i když tam budou velké překážky a ostatní budou říkat, že na to nemáš. Vždy to jde překonat. Důležité je mít z toho radost, odhodlání, víru, houževnatost a disciplínu. A až toho dosáhneš? Můžeš se poplácat přes rameno a říct si jsem na sebe pyšnej:-) Howgh domluvil jsem.